Search
  • Vít Pohanka

Jerevan: srdce Arménie

Je starší než Řím, ve znaku má horu, která ale leží na území jiného státu. Jerevan je symbolem hrdé arménské historie sahající do samých počátků křesťanství a zároveň názorným příkladem toho, že Arméni musejí dodnes za uznání svého práva na život jako svébytný a plnoprávný národ usilovat.

Za jasného počasí uvidíte Ararat praktiky z celého Jerevanu. Podle Starého zákona přistál Noe po potopě právě na téhle hoře a když vody opadly, měl dát podle starých arménských kronikářů jméno osídlení, ze kterého Jerevan postupně povstal. To když měl při pohledu ve směru budoucího Jerevanu vzkřiknout: „Yerevats!“ – česky „Zjevilo se!“ Střízlivější a historicky důvěryhodnější vysvětlení zní, že jméno pochází z urartského jazyka, ve kterém zněl název pevnosti v místě dnešního hlavního arménského města „Erebuni“, z čehož se postupně vyvinulo „Jerevan“.




Těžký boj o národní suverenitu

Staré arménské dynastie přijaly za své křesťanství. Arméni se tak dodnes rádi pochlubí, že jsou nejstarším křesťanským národem na světě. Jenže v roli vládců postupně vystřídaly byzantské prince na mnoho století Peršané, i když podstatná část území obývaná Armény byla později také součástí Osmanské (nebo chcete-li otomanské). Takže panovaly dynastie, které spatřovaly v křesťanech hrozbu a nepřítele. V devatenáctém století získalo kontrolu nad celým Kavkazem a tedy také dnešní Arménií Rusko ve válkách s Persií a z Jerevanu se stalo regionální správní středisko.

Že právě tahle odlehlá část Ruského impéria nebyla takříkajíc vlajkonošem technického a sociálního pokroku, je asi pochopitelné. Pro představu: zatímco v Praze a v Brně se začaly budovat první telefonní sítě po roce 1880, v Jerevanu si museli počkat ještě dalších třicet let. Železnice sem dorazila až v roce 1902, Jerevan měl v té době okolo 30 tisíc obyvatel, rychle rostl a nové budovy se už stavěly podle evropských vzorů.



„Rudý rozvoj“ Jerevanu

Po krátkém období nezávislosti na Rusku po bolševické revoluci v roce 1917 dobyla v roce 1920 Jerevan Rudá armáda a následovalo 7 desetiletí sovětské vlády. V její době město zažilo převratný růst a přinejmenším zčásti za to mohly statisíce uprchlíků, kteří se sem uchýlili v době Arménské genocidy. Ale nepochybně se na tom podepsal také komunistický generální plán rozvoje, který ovšem současně znamenal demolici mnoha starých kostelů a mešit. Z Jerevanu se stalo sovětské město obkroužené narychlo vybudovanými sídlišti, kde kvalita odvedené práce odpovídala nízké sovětské pracovní morálce. Malebné kláštery se dochovaly, ale hlavně na venkově.

Přesto si i sovětský Jerevan zachoval aspoň v něčem osobitost a jedinečný charakter. Je to třeba načervenalá (podle některých názorů spíš narůžovělá) barva mnoha budov. Jsou totiž postavené nebo aspoň obložené kameny lávového původu z místních lomů. V době, kdy všechna větší sovětská města získávala spíš ponurý a šedivý odstín, byl Jerevan aspoň v tomhle ohledu výjimkou.

A zároveň proslul stejně jako zbytek Arménie výrobou výborného brandy. V rusky mluvících zemích bývalého Sovětského svazu se mu dodnes říká koňak, ale v Evropské unii, Spojených státech nebo v Kanadě tuhle značku používat nesmí, protože je vyhrazená pro francouzské výrobce, což většina vyspělých zemí respektuje. Zatímco se ve zbytku sovětského impéria konzumovala hlavně vodka často pochybné kvality, často panoval nedostatek kvalitních potravin, těšili se Arméni podobně jako sousední Gruzínci z dobrého klimatu a relativního dostatku kvalitního jídla a pití.



Nový Jerevan

Po rozpadu Sovětského svazu zažil Jerevan zlé časy. Ekonomický propad provázející konec komunistické ekonomiky ještě zhoršil dodnes neuzavřený konflikt s Ázerbájdžánem kvůli Náhornímu Karabachu. Potenciální ekonomickou spolupráci s Tureckem znemožňuje neschopnost Ankary uznat, že se Osmanská říše dopustila začátkem dvacátého století na arménském národu genocidy, která znamenala podle různých odhadů smrt až 1 a půl milionu lidí. Tahle historická křivda je pro arménské vlády bez ohledu na politické zabarvení natolik bolestná, že jakékoli pokusy o smíření s Tureckem zatím vždycky ztroskotaly a vzájemná hranice obou zemí je prakticky neprodyšně uzavřená.

Přesto dnešní Jerevan pulsuje energií. Vidíte a cítíte to v centru, kde prosperují stovky kaváren a restaurací. Nebo na obřím schodišti Kaskáda, které je galerií pod otevřeným nebem. Z velké části investují do místní ekonomiky a kultury hlavně Arméni žijící v zahraničí. Jak dokazuje koneckonců i zmíněná Kaskáda, jejíž dokončení a přeměnu v prvotřídní ukázku světového výtvarného umění financoval Armén narozený v newyorském Brooklynu Gerard Cafesjian.

Oficiální čísla neexistují, ale podle odhadů žije v zahraničí něco mezi 6 a 10 miliony lidí, kteří se hlásí k arménské národnosti. Nejvíc jich jezdí za prací do Ruska, ale celé generace početných arménských rodin najdete všude po Evropě, Spojených státech a vlastně v celém světě. V každém případě platí, že víc dvakrát až třikrát víc Arménů žije v zahraničí než jejich vlastní zemi, kde jich podle posledních údajů žijí necelé tři miliony. Arménská diaspora, jak se říká téhle komunitě roztroušené po světě, v každém případě poskytuje významnou duchovní a ekonomickou podporu staré vlasti. V Jerevanu je to znát víc než jinde v Arménii.


Vít Pohanka 😊

0 views
  • Youtube
  • Spotify sociální Icon

©2020 by Vít Pohanka