Search
  • Vít Pohanka

Pláže Santa Moniky


Velkoměstskému ruchu v Los Angeles není snadné uniknout. Máte na výběr v podstatě dvě možnosti: výlet někam do okolních hor nebo pobřeží oceánu. Ať si vyberete první nebo druhou možnost, většinou si moc nepomůžete v tom smyslu, že byste našli nějaké klidné místo k osamělému rozjímání a meditaci. Na to má Los Angeles přece jen moc obyvatel. Obvykle zjistíte, že když napadl nějaký cíl k odpočinku vás, napadl už také spoustu jiných lidí a většina z nich tam dorazila před vámi. Ale jeden tip bych přece jen měl: pláže Santa Moniky západně od centra města. Nejde jen o to, že přímo na nich a v nejbližším okolí najdete spoustu restaurací a kaváren, nebo že je to oficiální konec slavné Route 66.


Je to samozřejmě také místo, kde se hrály ve dvacátých letech minulého století první zápasy plážového volejbalu dvoučlenných týmů, jak je známe dnes. I když už dřív si údajně pinkala početnější družstva na Waikiki Beach v Honolulu na Havaji, což ale Mezinárodní volejbalová federace nepotvrzuje. A plážový volejbal se tady hraje dodnes na mnoha veřejných hřištích. Právě zde se také rodila novodobá historie skateboardingu v podobě legendárního týmu Z-Boys. Ale Santa Monica a její pláže jsou místem, jehož geneze a charakter jsou pro poznání a porozumění téhle části Kalifornie zajímavé i z mnoha jiných důvodů.



Výletní místo pohlcené metropolí

Santa Monica má jednu zvláštnost. I když je to fakticky samostatné město s vlastní volenou samosprávou, je obklíčené jiným městem: Los Angeles. Tedy skoro obklíčené, protože ho z jedné strany omývají vlny Tichého oceánu a ten si ani tak velká metropole jakou je LA nemůže nárokovat. A právě tři míle (5 kilometrů) pláží jsou hlavním důvodem, proč město vlastně vzniklo a na čem byla dlouho založená jeho ekonomika.


V sedmdesátých letech 19. století, kdy mělo Los Angeles jen něco přes 10 0000 obyvatel, tedy zhruba tolik jako namátkou Rychnov nad Kněžnou, pochopili první podnikatelé, že rychle se množící populace bude potřebovat místo pro aktivní odpočinek. Čím blíž od domu, tím líp, ale zároveň někde aspoň trochu stranou, pokud možno s dobrým spojením. A to všechno nabízelo písčité pobřeží zálivu Santa Monica. Jako obvykle v podobných případech v Americe, potřeboval projekt energické muže se schopností získat kapitál a s dobrými politickými konexemi. A právě takovými lidmi byl jistý Robert S. Baker zvaný „Plukovník“ a John P. Jones, senátor ze sousedního státu Nevada. Oba dorazili do Kalifornie a zbohatli díky zlaté horečce roku 1849. Postupně skoupili podstatnou část pozemků, na kterých dnes město stojí. Pak je rozdělili na parcely a ty rozprodali. Samozřejmě s tím, že ty nejlepší si nechali. A voilá! Santa Monica byla na světě.



Senátor Jones pak nechal postavit železniční trať do Los Angeles a hlavně dlouhé dřevěné zábavní molo, jaká se v té době dostávala do velké obliby. Netrvalo to dlouho a podobných mol bylo v Santa Monice několik. První hotel na sebe nedal dlouho čekat. Zrodila se nová rekreační destinace pro lid z blízkého i dalekého okolí.


Mola v plamenech

Návštěvníci si na molech užívali pouťovou zábavu: kolotoče, různé stánky s občerstvením, malá cirkusová představení. Ale samozřejmě také klasické restaurace s výhledem na Pacifik a velké taneční sály ve kterých vyhrávaly živé orchestry. Jeden sál se jmenoval La Monica Ballroom a v roce 1924, kdy se otevřel veřejnosti byl největší svého druhu na celém západním pobřeží. Mohlo v něm tančit až 5000 (!) lidí najednou.

Jenže dřevěná mola mají jednu nevýhodu: stačí malá neopatrnost a vzplanou jak pochodeň. V době, kdy kouřila většina lidí, vařilo se na ohni a ve sporácích nebyla o takové požáry nouze a jen v Santa Monice jich postupem času lehlo popelem několik. To největší ale přežívá dodnes. Je to oficiálně chráněná památka, i když mu jednu doba hrozila demolice. Se svým obřím ruským kolem a menší horskou dráhou je asi nejviditelnější atrakcí. Tím hlavním lákadlem jsou ale bezesporu pláže.



Štěstí v neštěstí

Nemuselo to tak přitom vůbec být. Když v devadesátých letech 19. století společnost Southern Pacific Railroad spojila Los Angeles se zbytkem Spojených států, rozhodovala se, kde vybuduje hluboký námořní přístav s klíčovým potenciálem pro ekonomický rozvoj města a celé jižní Kalifornie. Žhavým kandidátem se na nějakou dobu stala Santa Monica. Southern Pacific Railroad dokonce postavila dlouhé molo s železniční vlečkou, u kterého mohly kotvit i velké lodě. Jenže železnice a mocní muži Los Angeles nakonec rozhodli jinak, hlavní nákladní přístav se postavil dál na jih v zálivu San Pedro.


V Santa Monice nejdřív vyvolalo rozhořčení. Místní podnikatelé i obyvatelé to chápali jako promarněnou šanci. A možná měli pravdu v tom, že kdyby bývali prodali své pozemky za ceny vyhnané spekulací, mohli na přístavu krátkodobě vydělat. Jenže čas ukázal, jako hluboko se mýlili. Kdyby v Santa Monice opravdu byl ten hlavní přístav pro Los Angeles, stala by se z ní průmyslová zóna, nikoli město k bydlení, místo k návštěvě. A tím dodnes bezesporu je, bez ohledu jestli vás láká plážový volejbal, projížďka na skateboardu, dobré jídlo a pití, nebo jen prostě procházka u Paciku a pohled na kousek živoucí kalifornské historie.


0 views
  • Youtube
  • Spotify sociální Icon

©2020 by Vít Pohanka