Search
  • Vít Pohanka

Zlatá horečka v Kalifornii



James Marshall byl jeden z těch neklidných mužů, kteří tvoří historii, i když z toho nakonec nemají osobní prospěch. Narodil se v New Jersey na východě Ameriky v roce 1810. Ale jako mnoho jiných mladých Američanů, vydal se hledat štěstí na západ. Ve 24 letech opustil rodný kraj, nějakou dobu pobyl ve státech Indiana a Illinois ale usadil se nakonec v Missouri, což byla v té době nejzápadnější výspa Spojených států. Když po třicítce onemocněl malárií, doporučil mu doktor změnu klimatu. James Marshall se tedy přidal k osadníkům směřujícím do dalekého Oregonu na pobřeží Pacifiku. Odtamtud se vypravil na jih do Kalifornie, kde se seznámil s Johnem Sutterem, bohatým rančerem původem Švýcarska, který hospodařil v místech dnešního Sacramenta. Marshall se s ním dohodl, že pro něj vybuduje pilu na Americké řece v podhůří Sierra Nevady a za odměnu bude dostávat část dřeva, které bude pila zpracovávat.



Když jednou ráno na začátku roku 1848 zkoumal Marshall řečiště pod pilou, upoutaly jeho pozornost dva žlutavé kamínky. Užaslý Marshall poznal okamžitě zlato. S muži ze stavební party provedli první testy a ty potvrdily, že je to opravdu drahocenný kov. Když se Marshall se svým nálezem svěřil Sutterovi, nechali udělat podrobnější zkoušky a ty prokázaly, že je to dokonce 23 karátové tedy prakticky ryzí zlato. Oba muži se údajně dohodli, že o nálezu nebudou nikomu říkat. Naivně doufali, že se nález podaří uchovat v tajnosti.


Nikdo neví, kdo ze stavební party na Sutterově pile nedržel jazyk za zuby, ale zvěsti o nálezu zlata se začaly rychle šířit i v tehdy ještě velice řídce obydlené Kalifornii a za několik týdnů dorazily do San Francisca. V době, kdy neexistovala železnice a spojení s východem Ameriky zajišťovaly hlavně lodě, trvalo mnoho měsíců, než se informace o zlatě dostala do New Yorku. V srpnu o tom napsal přinejmenším jeden významný deník: New York Herald, ale ještě pořád to byla jen nepotvrzená zpráva. To se změnilo v prosinci, kdy ji oficiálně potvrdil prezident James Polk v projevu v Kongresu. Teprve tím spustil kalifornskou zlatou horečku, první, které měla skutečně globální odezvu.

Do Kalifornie se začali hrnout lidé ze všech koutů nejenom Ameriky, ale celého světa. Ti, kdo dorazili k potokům a řekám na západní straně Sierra Nevady nejdřív, byli pochopitelně místní Kaliforňané. K nim se začali postupně přidávat Mexičané a lidé z jiných částí Střední Ameriky. Po nich zlatokopové z Austrálie a Nového Zélandu, protože přeplout na lodi Tichý oceán bylo snazší a rychlejší než připlout z východního pobřeží Spojených států okolo Mysu Horn. Alternativou byla pro argonauty z východního pobřeží plavba do Panamy, překonání pevninské šíje k Pacifiku přes deštný prales a pak kratší plavba podél pobřeží Mexika do San Franciska. Ale o co byla kratší, o to byla riskantnější, protože v pralesích Panamy řádila malárie a jiné tropické choroby.



Od brzkého jara 1849 proudily další desetitisíce zlatokopů od Mississippi po pevnině. Kolony povozů tažených obvykle voly, vedli přes prérie, hory a pouště na nebezpečné cestě průvodci často pochybné spolehlivosti a nevalných skutečných znalostí. Podle odhadů umíral na cestě každý desátý poutník, přičemž hlavní příčinou byly nemoci a nehody. Celkem přilákalo zlato do Kalifornie podle odhadů asi 300 tisíc lidí, zhruba čtvrtina až třetina z toho byli cizinci, jen Číňanů bylo v roce 1852 dvacet pět tisíc.

Zlato se dalo nejdřív docela snadno rýžovat. Když se ale vyčerpaly snadno dostupné zlaté nugety a písek ze dna potoků a řek, přišly postupně na řadu mechanizované a nákladnější metody těžby. Ty umožňovaly propírání tisíců tun zeminy denně. Celkem se podle odhadů za zlaté horečky vytěžilo přes 340 metrických tun zlata v hodnotě dvou miliard dolarů.


Byli sice lidé, kteří zbohatli přímo rýžováním a těžbou. Ale nejvíc na zlaté horečce nakonec vydělali obchodníci a dodavatelé zlatokopeckých potřeb. Například Leland Stanford přijel jako 28 letý Newyorčan a s bratry založil obchod a později velkoobchod. Dal se na politiku, stal se guvernérem, investoval do transkontinentální železnice a založil vlivnou dynastii. S manželkou založil Stanfordovu univerzitu, která se stala jednou z nejváženějších a také nejbohatších vzdělávacích institucí na světě.

Legendární je příběh německého židovského imigranta Leviho Strausse. Ten dorazil do San Franciska v roce 1853 a otevřel obchod s pracovními oděvy. Zjistil, že se hrubé obvykle modré plátno zvané denim hodí na výrobu pracovních kalhot. A ty že budou ještě pevnější, když se vyztuží měděný cvoky v namáhaných místech, jako jsou švy na kraji kapsy. Zrodily se Levi’s – džíny, kterým my Češi říkáme „levisky“. Levi, kterého do Kalifornie přivedlo v podstatě také zlato, zbohatl, aniž vzal do ruky rýžovací pánev nebo lopatu.



Zato John Marshall, který kalifornskou zlatou horečku spustil svým nálezem na Americké řece, neměl takové štěstí. V dole, do kterého investoval veškerý majetek, se žádné zlato nenašlo. Marshall zbankrotoval a zemřel v chudobě. John Sutter, na jehož pozemcích se zlato našlo, přišel nejdřív o zaměstnance, kteří se rozutekli, později o veškerou půdu, kterou dostal v době, kdy Kalifornie patřila Mexiku. Zlatokopové mu ukradli všechen dobytek a ostatní zvířectvo. Dostal sice později docela štědrou penzi od státu Kalifornie, ale marně na americkém Kongresu vymáhal odškodnění za ztráty způsobené Zlatou horečkou.



Skupinou obyvatel, která na nález zlata doplatila nejvíc, byli místní indiáni. Do té doby jich v Kalifornii žilo podle odhadů asi 300 000. Za dvacet let jich bylo o 100 000 méně. Nejvíc jich zemřelo na choroby, které s sebou přinesli přistěhovalci z celého světa. Mnoho jich ale také zemřelo při těžbě zlatá a násilných incidentech.

Hlavní trvalý důsledek zlaté horečky nakonec nespočíval v drahocenném kovu, který se vytěžil. Ale v tom, že se prudce zvýšil počet obyvatel a hustota osídlení. Kalifornie se stala státem unie z největším lidským a ekonomickým potenciálem a dnes z odstupem 170 let můžeme pozorovat, že očekávání naplnila. Její hrubý domácí produkt nedávno předstihl Velkou Británii, takže kdyby byla Kalifornie samostatným státem, byla by její ekonomika hned po Německu 5. nejsilnější na světě. Zlatá horečka v polovině 19. století byla pomyslnou jiskrou, která zažehla motor jejího hospodářství.



0 views
  • Youtube
  • Spotify sociální Icon

©2020 by Vít Pohanka